V kobercích je nejdůležitějším zdrojem TOL složka latexu (styren), který se používá jako spodní vrstva koberce. Dalšími méně významnými zdroji jsou barviva a jiné textilní přísady, které se během výrobního procesu zcela nevyplaví.

Během posledních 20 let společnost AW společně s dalšími výrobci, kteří jsou členy GUT (Gemeinschaft Umweltfreundlicher Teppichboden e.V.), sleduje a každým rokem snižuje emise těkavých organických látek (VOC), které se uvolňují z koberců. Limity stanovené asociací GUT (emisní hodnoty, které by neměly být překračovány) se každým rokem prudce snižují. Tyto limity jsou mnohem nižší než limity používané například institucí AgBB* nebo stanovené Evropskou komisí**. Dnes platí, že koberec, který splňuje přísná kritéria GUT, žádným způsobem nepřispívá ke znečištění ovzduší v místnosti. Jen během prvních týdnů se uvolňuje velmi malé množství VOC, které nepředstavuje žádná zdravotní rizika. Tyto emise se brzy přestanou uvolňovat. Jinými slovy, koberec je bezpečný a nepředstavuje vůbec žádná zdravotní rizika.

Spolu se stanovením limitů pro emise VOC zakázala organizace GUT také řadu látek, které nesmějí být při výrobě koberců používány, nebo stanovila přísné limity, jež nesmějí být překročeny. To se týká určitých urychlovačů barev, barevných přísad, látek zpomalujících šíření plamene a účinných biocidů.

Pokud budete lepit koberec ode zdi ke zdi, nepoužívejte lepidla na bázi rozpouštědel, která mohou způsobit významné emise VOC. Můžete použít některou z řady alternativ pro lepení koberců.

* AgBB: Ausschuss zur gesundheitliche Bewertung von Bauprodukten, německá instituce odpovědná za hodnocení zdravotních rizik stavebních výrobků.
** ECA: “European Collaborative Action” Kvalita interiérového vzduchu a jeho vlivy na člověka, kapitola 5 of Zpráva No 18.

Těkavé organické látky (VOC)

Těkavé organické látky je souhrnný název pro řadu uhlovodíkových sloučenin, které se za pokojové teploty snadno odpařují. V produktech pro domácnost lze nalézt tři druhy VOC:

• Formaldehyd: tato látka se používá v průmyslové výrobě ke konzervaci a jako pojivo a vyskytuje se v nábytku a látkách, ale i v dalších výrobcích.
• Organochlorid: rozsáhlá skupina často účinných chemikálií zahrnující pesticidy, rozpouštědla, tekuté čisticí přípravky, PVC, PCB a další.
• Fenol neboli kyselina karbolová se často používají jako dezinfekce, ale obsahují je také tvrdé plasty, nátěry, barviva na textilie a laky.

Specialisté se liší v názorech na míru problému, který VOC způsobují. Podle některých odborníků VOC většině lidí neškodí, ale u některých vyvolávají alergické reakce. Jiní tvrdí, že výpary VOC jsou toxické a dráždí téměř každého. Většina VOC jsou syntetické látky. Nacházejí se však i v přírodě, například v citrusovém aroma pomeranče. VOC dráždí oči, nos a krk, způsobují bolesti hlavy, kožní alergie, nevolnost, únavu, závratě apod. Koncentrace VOC jsou vyšší v místnostech než venku. Nejrizikovější jsou formaldehyd, organochlorid a fenolové sloučeniny. Lidé nejčastěji přicházejí do styku s VOC prostřednictvím nátěrů a lepidel, výrobků pro domácnost a pesticidů.

V průměrné domácnosti se vyskytuje kolem 40 těkavých organických sloučenin. Denně používáme tisíce výrobků, které za pokojové teploty uvolňují VOC. Patří k nim řada výrobků pro domácnost, kuchyni a zahradu, jako jsou aviváže, laky, výrobky osobní péče, čisticí prostředky, stavební materiály a papírenské zboží, například lepidlo, lepicí páska, fixy apod.

Pokud používáte výrobek obsahující VOC, musíte místnost dobře větrat. Plechovky s nepoužitými barvami se nedoporučuje skladovat v domě. Snažte se zdrojům VOC co nejvíce vyhýbat.

„Jsem alergický na koberce!“ Takové prohlášení jste už asi slyšeli. Ale… Alergie na koberce neexistuje!

Skandinávské výzkumy jednoznačně prokázaly, že mezi kobercem a alergiemi neexistuje žádná příčinná souvislost. V letech 1975 až 1995 se ve Švédsku ztrojnásobil počet alergiků. V té době byly z více než 70 % ložnic odstraněny koberce a nahrazeny tvrdou podlahou.

Alergie

Alergie znamená reakci imunitního systému organismu na cizí látky (alergeny). Tyto látky nemusejí být samy o sobě škodlivé (například pyl, zvířecí srst nebo kožešina, prachoví roztoči, spory plísní nebo určité druhy potravin). Alergeny se do organismu dostávají především kůží a dýchacím traktem. Imunitní systém se pokouší je zneškodnit, ale někdy je jeho reakce přehnaná, alergická. Příznaky spojené s alergiemi (vlhkost v nose, slzící oči, svědění, dušnost, průjem) nejsou způsobeny vlastním alergenem, ale reakcí imunitního systému na něj. Mezi nejznámější alergické reakce patří například senná rýma nebo kontaktní ekzém.

Německé výzkumy ukazují, že koberce nejsou ideálním místem pro množení prachových roztočů. Velmi důležitým faktorem pro přežívání prachových roztočů jsou teplota a vlhkost. Trojrozměrná struktura kobercového vlasu zachycuje jemné částečky alergenů a drží je uvnitř až do dalšího vysávání. Tím se díky koberci alergický materiál (jako jsou prachoví roztoči a jejich výměšky) nedostává do vzduchu. V boji proti alergenům je kromě vysávání důležité také dobé větrání místnosti.

Pokud budeme koberec udržovat podle pravidel zavedené praxe, bude pacientům s alergií nebo astmatem rozhodně lépe v místnosti s kobercem než na jakékoli jiné podlaze!

Prach v domě

Prach může být zdrojem alergických reakcí. Tento alergen obsahuje řadu různých dráždivých látek včetně prachových roztočů.

Prachoví roztoči

house dust miteDermatophagoides pteronyssinus. Tento roztoč (o velikosti asi 0,3 mm) žije v prachu v domácnosti a množí se hlavně v matracích a polštářích. Prachoví roztoči jsou součástí ekosystému každého obytného prostoru a doma je máme na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Počet prachových roztočů není nijak ovlivněn hygienou obyvatel domácnosti (ani jejím nedostatkem).

Prachové roztoče nalezneme ve všech zemích a ve všech podnebích, kromě vysokých nadmořských výšek. Tam se množí hůře. Prachový roztoč má nejraději teploty od 21 do 26 °C a vlhkost vzduchu 65–75 %. Jeho potrava zahrnuje odlupky lidské kůže v ložním prádle a matracích. Zdravotní problémy alergiků nejsou způsobeny samotnými roztoči, ale jejich výměšky. Když se výměšky rozloží, tvoří částečky tak jemné, že proniknou plicními sklípky. Pak způsobí záchvat astmatu. Na prachové roztoče je alergických asi 10 % západní populace.